Zatím nejdelší pauza mezi články? Je to tak. Plánovaná nebyla, ale nijak moc si z ní nedělám. Nemám totiž kdy, protože se mi prostě děje život. A poslední týdny takovým způsobem, že na psaní nebyl prostor.
Speciální péče mě toho hodně naučila. Starat se o holek zdravotní kvalitu života, je v mým žebříčku priorit nadřazený všemu. Na jednu stranu, je to tak pro mě asi jednodušší na zvládání, na druhou, kvůli tomu dlužím různým jiným oblastem života. Jsem přesvědčená, že to bez toho nejde. S malými dětmi je to normálka. Hromada záležitostí, se odsune na druhou až padesátou kolej. Akorát, že jak děti rostou, postupně se ten dysbalanc zase rovná. Jenže v našem případě, tý péče tak úplně neubývá. Mění se, ale je jí pořád ranec. Na některý koleje už ani nedohlídnu, natož bych jim věnovala jakoukoliv pozornost.
Nechci ale tvrdit, že jsem ve vleku toho všeho. Snažím se o tom trochu přemýšlet. Jo, jsem smířená, že ve svém režimu, musím opravdu hodně ubírat všude možně a pravděpodobně vždycky, budu něčemu dlužit. Pracovní sféra, blízký lidi, péče o sebe – tam všude jedu na sekeru. Trochu to mrzí, trochu bolí, ale takhle jsou rozdaný karty a já se s nima, snažim hrát. Vědomě se chci rozhodovat o tom, kam potřebuju zase něco nutně poslat a kde to ještě chvíli snese šizunk. A i když se tohle děje, v mým případě, mimo finanční sféru, asi můžu s klidem říct, že se snažím vyhnout dluhové spirále, která by mě nenávratně spolkla.
Aktuálně se s holčičkama stěhuju. Je to velký. Nejen nekonečným počtem krabic, papírování a rozhodování. Ale je to především obrovská změna v našich životech. Změny jsou někdy těžký. Každá to vnímáme jinak, pro každou to něco jinýho znamená. Celý ten proces by určitě vydal na knihu, to jo. Já teď o něm, ale nemůžu psát, teď jím musím projít.
Takováhle životní změna, je ohromně velký energetický a pozornostní výdaj. Takže dává smysl, že dluhy jinde se navyšují. Někde až pekelně. Není to nijak příjemný, ale věřím, že to zase všechno nějak dorovnám. Až to půjde …