Nejspíš nevíte. Nemáte jak vědět, protože jsem neudělala žádnou díru do světa. Určitě ne, do toho vašeho. Žiju totiž daleko od vás. I pokud jsme sousedé ..
Teď a tady, v řádcích, které píšu i mimo tenhle virtuální prostor, jsem hlavně máma. Jasně, není to má úplně jediná identita. Jsem taky amatérská fyzioterapeutka, ergoterapeutka, psycholožka, speciální pedagožka, výživová poradkyně, dermatoložka, osobní asistentka .. Ale počkat, to je pořád podmnožina té mámy. Mámy dvou skvělých holek se speciálními potřebami. Ty potřeby má každá úplně jiné a ze zcela jiných důvodů. I ten nejobyčejnější den, je vlastně pořád speciální a já mám vždy o zábavu postaráno. Naše holky ale navzdory všem svým specialitkám, pořád nějakým způsobem fungují v normálním světě a toho, že mají něco jinak, si jejich okolí někdy nemusí ani všimnout. Je to součást mé filozofie. Aby nebyly vyčleněné ze společnosti, aby měly co nejpřirozenější dětství a jednoho dne i dospívání nebo vlastně celý život. Zatím to jakž takž jde, i když to někdy pěkně dře.
Tohle táhnout, je pro mě zápřah 24/7. Jsou věci, které dělat “musím”. Bez nich by moje péče zkrátka nebyla adekvátní zdravotnímu stavu holek. Ale pak jsou tu záležitosti, které si sama volím. Ty dotváří, kdo teď jsem nebo se snažím být – expertka na svoje děti. Neznamená to, že vím všechno o jejich diagnózách, ale že se snažím vědět co nejvíc o tom, co ty diagnózy znamenají konkrétně pro ně a co s tím já můžu případně dělat. Také to není o tom, že zkouším všechno, co pomohlo jiným. Já vždy hledám to, co by mohlo sednout a fungovat nám. Neustále se přebírám nekonečnými zdroji informací i inspirací a hledám v nich malilinkaté dílky, ze kterých skládám puzzle s obrázkem naší spokojené rodiny.
Tohle asi k mému profilu zatím stačí. Expertka na svoje děti. Ve výcviku. Těší mě.