U pediatričky nebylo moc čeho se chytit a tak nás rovnou poslala zase do rehabilitační ordinace. Tam paní doktorka viděla spoustu věcí špatně. Začala se znovu probírat celou naší historií, až zazněla z mých úst věta, která všechno změnila. “On má můj manžel nějakou nemoc nohou, ale ta se dědí jen na kluky.” Taková byla moje pravda. Jinou jsem neznala. Měla jedinou vadu. Neplatila.
Manžel ani neznal název své diagnózy, ale ještě v ordinaci jsme se k němu dobrali a zjistili, že se jedná o vzácné onemocnění Charcot Marie Tooth (CMT), jehož dědičnost je 50:50, bez ohledu na pohlaví. (Cože?!)
Čekala jsem cvičení, nějaké nové pohybové návyky, doporučení. Ne potenciální vzácnou diagnózu. Ani jsem nevěděla, co to vůbec je nebo, že ji má můj muž. Byla to do té chvíle nějaká no name nemoc nohou, kterou neřešil.
Lavina se spustila. Byli jsme odesláni k neuroložce, samozřejmě s termínem, div ne v příštím století. Mysleli jsme, že u ní dostaneme nějaké odpovědi, ale zase vyplynuly jen otázky. Proč má příznaky takhle malá? Není náhodou ve skluzu i mentální vývoj? Pardon, ale tohle se jen tak nevyřeší. Hurá na genetiku. Jak jinak, než s termínem v nedohlednu. (pokračovat na další část příběhu)
1 komentář u „VELKÁ ODHALENÍ“