PROBLÉMY PO NAROZENÍ

Lucince ještě nebylo ani 48 hodin. Zrovna jsem se loučila se svojí spolubydlící z pokoje. “Tak holky vydržte, za chvíli půjdete taky,” říkala mi a já vymrkávala slzu, protože celé to nemocniční prostředí, ve spojení s dosavadními zážitky, mě fakt drtilo. V tom přišla sestřička a než jsem odpověděla, udělala to za mě se slovy: “Ty jen tak nepůjdou …” O dvě minuty později jsem už byla bohatší o informaci, že má Lucinka extrémně vysoké CRP hodnoty, musí být na monitorovaném lůžku a brát antibiotika. Týden. Myslela jsem si, že jsem byla psychicky sundaná už předtím. (Ha ha ha).

Když jsem některý z těch nekonečných dní narazila na dobrou směnu, směla jsem si Lucinku alespoň pochovat nebo dokonce i “půjčit” na pokoj. Při těch ostatních, jsem nesměla chodit ani koukat, protože mi u toho tekly slzy, a to pro malou přece není dobré, mě takhle vidět. Kdybych já tak tenkrát věděla, co vím teď a nebyla jen úplně zdrcenou prvorodičkou .. Jenže bohužel. 

V takovém duchu to zkrátka bylo celý náš úžasný pobyt. Domů jsme šli s tím, že vše je už v pořádku, ale také se zprávou, ve které stálo, že Lucinka prodělala novorozeneckou sepsi. Dodnes nikdo neví, co přesně se tam tenkrát odehrálo a už se to taky nikdy nedozvíme. Následky jsme si nesli ještě hodně dlouho po propuštění, ale s přesvědčením, že je zdravá a jen se potřebuje zotavit z náročného startu do života. A to nám vydrželo docela dlouho … (pokračovat na další část příběhu)