aneb jak to s různými diagnózami (ne)zvládáme
Občas padne otázka, jak nebo jestli můžete nějak pomoct. Neodpovídá se na ni lehce. Chce se radši utrousit – ne díky, není jak. A taky k tomu často dochází. Ono ale vždycky je jak … Pár tipů, jsem dala dokupy. Když je na talíři speciální péče dnes a denně, je to velká zátěž. Obrovská. V…
Zatím nejdelší pauza mezi články? Je to tak. Plánovaná nebyla, ale nijak moc si z ní nedělám. Nemám totiž kdy, protože se mi prostě děje život. A poslední týdny takovým způsobem, že na psaní nebyl prostor. Speciální péče mě toho hodně naučila. Starat se o holek zdravotní kvalitu života, je v mým žebříčku priorit nadřazený…
Asi by se nabízelo, že mít větší a trvalý životní trable, je těžký právě v tom, že jsou. Jako jo. Nepískám si, že je mám. Ale přišly a já se to snažím nějak brát a úplně se z to nepos**t. Je to o mým postoji. Jenže o postoji druhých nerozhoduju, že jo. A to je…
No, není. Nejde přitom o to, kolik let má praxe nebo v jaký nemocnici. Určitě ne, v první řadě. Jde o celkový přístup. Přístup k pacientovi, k diagnóze, k léčbě … Já naprosto chápu, že to je někomu šumák, když jde do ordinace jednou za uherák pro antibiotika, protože už to nejde jinak. Jenže my…
Přijde mi, že je to pořád pro většinu takový tajemný pojem. Když potkáme maminku s dítětem, které má viditelný jakýkoliv handicap, máme asi všichni jasno. Tam bude každodennost jiná, než u zdravých dětí. Pokud jsou ale handicapy skryté nebo na první pohled nejdou rozpoznat, už se nechytáme. “To vůbec nepůsobí, že potřebuje nějakou speciální péči,…