Může Luc, se svými specifiky, chodit do klasické školky? A co Emilka, s ošklivým ekzémem a reakcemi na kde co? Možné to je. Ale není to samozřejmost.
Jak jsem zmiňovala v článku ZAČÁTEK VŠEHO, start ve školce byl ok pro Lucinku, ale pro mě už tolik ne. Nechtěla jsem, aby byla odstavena z nějakých aktivit, pokud to tak sama nechce. Konkrétně to byly procházky, při kterých dětem nestačila, jenže na ně moc chtěla chodit. V tu chvíli jsem začala o vztahu rodič – školka hodně přemýšlet. Rovnala jsem si v hlavě, kam až sahají skutečné možnosti paní učitelek a kam ty moje vůči instituci školka.
Uvědomila jsem si, že moje naprdnutí nebo vydupávání si čehokoliv, by nikomu nic dobrýho nepřineslo. Jediné, co se jevilo rozumně, bylo zkusit navázat spolupráci. Odhodit klasické “já jsem rodič, kdo je víc” soupeřící s “já jsem pedagog, kdo ví víc” a vzít to za obyčejnej lidskej konec. S tímhle nastavením, jsem poprosila o první schůzku, které od té doby opakujeme vždycky, když je potřeba.
Ta barikáda rodič – pedagog je obecně slušně neprůstřelná, ale já to vlastně docela chápu. Důvody k tomu jsou z obou stran. A změnit to jde jen při snaze na každé z nich. Nám se to povedlo. Díky otevřený komunikaci a tomu, že si jdeme tak nějak naproti s pochopením a zohledněním okolností v obou táborech. Určitě je plno podpůrných opatření, které je dobré mít v zádech, jako SPC nebo psycholog, kteří pomáhají všechno nastavit, od asistenta, přes IVP a tak. Finálně by nám to ale mohlo být pěkně na hovňous, kdyby na lidský úrovni nebyla pohoda.
Vím, že to není vždycky jednoduchý. Přes všechnu snahu mezi námi dospělými děvčaty, to někdy prostě stejně vrže mezi těmi dětskými. Co se chvíli jeví, jako super strategie, si sem tam klidně nabere kurz Titanicu a nikdo nechápeme, kde se jako vzal ten ledovec. Ale to je život. Každopádně, ať už ta naše loď pojmenovaná “Mačurovic ve školce” proplouvá v klidných nebo divokých vodách (hádejte v kterých častěji..), mám pocit, že jsme na ní společně a díky tomu ji vždycky nějak ukočírujem.
No, Den učitelů jsem propásla, na švestičky ze zahrádky taky nejsem, tak aspoň takovýhle “děkuju” posílám do světa. Ale hlavně těm, kterým patří ♥️