Mohla bych to pojmout tak, že vypíšu, co je běžnou náplní našeho všedního dne, ale neudělám to. Žádný náš den, za tak úplně všední nepovažuju. To je to, o čem chci mluvit.
Už jsem zmiňovala, že navzdory osudu, vidím v našem příběhu, protkanym vzácnou diagnózou, hodně cennýho. Tentokrát se s vámi podělím o svoje vnímání času. Chtěla bych začít tím, že náš den má 24 hodin. A rovnou se zeptám – kolik má ten váš?
Odpověď tuším … Jenže fráze “nemám čas”, je úplně zlidovělá. Sama jsem ji, nejspíš dřív vydatně používala, ale dneska už si to jen tak nedovolím. Dokud a pokud, přijde další den a s ním nových 1440 minut, pak to beru tak, že mám doslova všechen čas světa. A dokud a pokud, ho mají i moji blízcí, no tak tý brďo, to je sen!
V našich dnech, jsou aktivity, který jsou nad rámec běžnýho fungování. Ani s největší snahou, bych se nedopočítala, kolik času jsme strávili v čekárnách, ordinacích, na terapiích nebo domácí podporou zdravotního stavu. Takový čas, se ale nedá považovat za ztracený, pokud má potenciál zlepšit život. Taky to není čas, který by nám bránil sbírat další a další zážitky, zkoušet nové věci, poznávat nová místa, …
Kdysi jsem tu zmiňovala, že cítím, jak díky speciální péči a velké pozornosti, vůči holčičkám, mi neprotejká jejich dětství, mezi prsty. Stejně tak, je to ale se vším časem, který dostáváme. My ho fakt prožíváme a užíváme. Žádnej autopilot, se nekoná.
Sem tam uslyšíte (jakože možná i často), že toho máme fakt hodně nebo, že vyčerpánim, padám na hubu, to jo. Ale padám na ni vlastně spokojená, protože svůj čas trávím vědomě a jsem v pohodě nebo minimálně smířená s tím, co jsem dělala. Nejsem vytočená z toho, co jsem zrovna nedělala.
Jsou věci, který si do svýho/našeho programu nevybírám, prostě k nám patří a tak to beru. Důležitý pro mě je, že zbytek toho času, je věc mojí/naší volby a tak si pořádně rozmyslim, jak s nim chci nebo nechci naložit.
„Žijeme ve světě, kde je pohřeb důležitější než zemřelý, svatba je důležitější než láska, vzhled je důležitější než mysl. Žijeme v obalové kultuře, která pohrdá obsahem.“ — řekl poměrně výstižně Anthony Hopkins.
Mám pocit, že já prostě nepohrdám ☺️