Občas padne otázka, jak nebo jestli můžete nějak pomoct. Neodpovídá se na ni lehce. Chce se radši utrousit – ne díky, není jak. A taky k tomu často dochází. Ono ale vždycky je jak … Pár tipů, jsem dala dokupy.
Když je na talíři speciální péče dnes a denně, je to velká zátěž. Obrovská. V podstatě tomu nejde utýct. A právě utýct, si pečující milionkrát přeje. I když je miliónovej a milující. A víte co? Nejen, že je tohle přání úplně v pořádku. Ono by se taky mělo plnit. Pravidelně. Je to totiž v nejvyšším zájmu, zachování tý miliónový a milující péče.
Jasně, každá máma, si potřebuje občas odfrknout od dětí. Tohle je, ale o něčem jinym. Takhle potřeba je založená na tom, chvilku odklonit především tu péči, která je nad rámec normálky. Chvilku vypnout ten pohotovostní režim a tu téměř specializovanou péči, na kterou nemáme žádný školy a neposkytujeme ji s vědomím, že až skončí šichta, půjdem si domů odpočinout.
Pro tenhle účel, existují takzvané odlehčovací služby. Jsou ze sociální sféry a obecně, se o nich dočtete třeba tady. Tyto služby, jsou mega přínosný a důležitý. A bohužel, často, taky velmi špatně dostupný. Ať už kapacitně, lokálně nebo finančně. Celý tenhle odlehčovací prostor, ale z mýho pohledu, nezahrnuje jen sociální služby, ale prostě jakékoliv formy chvilkové úlevy pro pečujícího. Tramtadadá – a tady je ten největší prostor pro pomoc.
1) “Zaskočit” v roli pečujícího může znamenat hodně moc, pokud máte někoho takového nablízku. Pečující bude vděčný i za hodinu času. Pokud bude pravidelná, bude si nejspíš připadat, jak rentiér. Na tu hodinu času se pravděpodobně připraví způsobem, jako když maminka svěří, na chvilku, někomu své miminko. Pokryje všechny jeho potřeby a vše naplánuje tak, aby jich v tom mezičase přišlo minimum.
2) I na dálku jde pomoct. Zkuste s vybraným pečujícím tohle téma probrat. Má někoho v okolí, kdo by mu mohl pravidelně pomáhat? Zná odlehčovací služby? Dělá si někdy prostor pro sebe? Už z toho vyplyne spousta informací, se kterými můžete nějak dál naložit, když budete chtít. A i když vy chtít nebudete, pečující třeba jo, protože mu to trochu rozšíří stereotypem zašmudlaný obzory.
3) Finanční podpora je téměř vždy na místě, ale rozhodně není jedinou formou možné pomoci. Co třeba zprostředkovat nějakou relaxaci? Nebo zajistit pro pečujícího informace, v rámci odlehčovacích služeb? Těch možností je dost. Každý způsob, který podpoří identitu vybraného člověka, i mimo roli pečujícího, je dobrý způsob. Nakonec, i kdyby to znamenalo, že se prostě jen jednou za týden budete zajímat, jak se dotyčný má.
4) Při každé formě pomoci, je potřeba počítat s jejím odmítnutím. Je to běžný zádrhel, který nemá nic společnýho s vámi ani nevděčností. Zahráváme si totiž s pocitem zodpovědnosti, selhání, viny, je tam zacyklenost, strach. Těžko se to přechroupavá, ale jde to! Pokud vám nejsou dostupný žádný jiný nástroje pomoci, zkuste vybranýmu člověku pořád připomínat, že pomoc potřebuje, že je to tak správně. V konečnym důsledku, je to taky to nejlepší, co dělá i pro osobu, o kterou pečuje.
Pečující osoby, se často vydávají opravdu ze všeho. I z toho, co nemaj. Každá chvilka, kdy někdo jakkoliv pečuje o ně, je k nezaplacení. I kdyby to bylo, jen zájmem o ně samotné… ❤🙌