Já vim, zní to, jak pokračování Vetřelce, možná i s Predátorem. Nakonec to, ale takový sci-fi není. Pojmem “de novo”, se snaží básník (čti genetik) říct, že genetická mutace u daného pacienta vznikla, aniž by k tomu přispěl kterýkoliv z rodičů. Prostě se sama vytvořila. Jo jo jo, i když je to genetická záležitost. Je to divný, ale je to tak. Tím ale moje dnešní povídání nekončí.
Možná to není na první pohled zřejmý, ale ono takový “de novo”, může odhodit rodičům balvan ze srdce. V překladu, to totiž znamená uf, ani jeden z nás, za to nemůže. Jenže, co když to tak nedopadne?
Osobně to nevím. Ale měla jsem možnost, se toho trochu dotknout. Než se (ne)zdědění vyloučí, nějakou dobu to trvá. Jako, že ne pár hodin, ale týdnů. Už jsme věděli, že Lucinka má genetickou mutaci, taky jsme věděli, že s tím nic moc nenaděláme a stejně nám visela ve vzduchu další hrozba. Protože, co když za to můžeme? Máme taky Emilku a mohli jsme to předat i jí …
Z jednoho, zcela pravdivýho a racionálního úhlu, bychom za to samozřejmě nemohli, i kdyby to od nás vzešlo. Nevěděli jsme to. Nemohli jsme to nijak ovlivnit. To jako dává smysl. Jenže z toho druhýho, pocitovýho, je to nálož, která to všechno ještě stokrát víc zatíží. Nemusela jsem to ani zažít a je mi jasný, jak extrémně těžce, se s tím musí smiřovat a celý racionálno a pravdivo, si nejspíš ani neškrtne. Minimálně nějaký čas.
Tím se dostávám, k druhýmu kontaktu, s tímhle tématem. Viděla jsem krátký dokument, založený na rozhovorech s rodiči, vzácně nemocných dětí. Jeden z tatínků, v něm s naprostou jistotou sděluje, že oni si s manželkou nikdy nenechají udělat testy, aby se výsledek (ne)zdědění dozvěděli. Že kdyby za to třeba jeden z nich “mohl”, ví, že by to navždy poznamenalo jejich vztah a i kdyby to většinu času neodkrývali, přišly by situace, kdy by to jeden na druhého vytáhl, a to by byl konec.
Nechci tenhle postoj, vlastně nijak hodnotit. Jen se chci podělit o další, opravdu velikánský dopad, který může mít vzácná diagnóza na rodinu. Věřte, že jsem to tu spíš jen tak nastínila, aniž bych šla do hloubky, která je v tomhle případě opravdu nepříjemná. Jsou to vody, do kterých se asi většina lidí, jen tak nepodívá. A to je moc dobře! Ale napadlo vás někdy, že takový vody vůbec jsou?