Přijde mi, že je to pořád pro většinu takový tajemný pojem. Když potkáme maminku s dítětem, které má viditelný jakýkoliv handicap, máme asi všichni jasno. Tam bude každodennost jiná, než u zdravých dětí. Pokud jsou ale handicapy skryté nebo na první pohled nejdou rozpoznat, už se nechytáme. “To vůbec nepůsobí, že potřebuje nějakou speciální péči, vždyť vypadá normálně …” Tohle je fakt AU!
Vím, že jako vždycky, to nikdo nemyslí špatně. Ale je to další bodanec, kterýho by mámy dětí se speciálními potřebami mohly být ušetřeny, kdyby povědomí o speciální péči víc fouklo mezi lidi.
Rozhodla jsem se to přiblížit tvrzením, že:
KAŽDÁ MÁMA MÁ ZKUŠENOST SE SPECIÁLNÍ PÉČÍ.
Speciální péče je totiž podmíněná zdravotním stavem dítěte. Tákže, ty dny, kdy našim dětem není hej a my děláme, co můžeme, aby to bylo jinak a líp, můžeme považovat za exkurzi do světa speciální péče. Doktoři, mastičky, kapičky, sirupy, obklady, zábaly, diety, inhalátory, difuzéry, konvice čaje, hrnce vývaru, pomoc, podpora, pomoc a podpora. Tak to přece chodí, když je dítě nemocný. Ano, akutně a na chvíli nemocný, ale princip je stejnej.
Rozdíl je v typu pomoci a podpory, rozsahu a taky (ne)konečnosti. Pokud dítě není zdravé, dává určitě všem smysl, že pomoc a podporu potřebuje. Co to znamená konkrétně u nás, stopro párkrát nakousnu, ale ve výsledku to není tak důležitý, protože to pro každou mámu, dítě i diagnózu vypadá jinak.
Co se snažím říct je, že neviditelný handicap, často znamená neviditelnou péči. To ale neznamená, že je jednoduchá nebo zanedbatelná. Když doma bojujete s chřipkou, děti lehnou, vám je pod psa, všichni hořej, jsou bolavý a tak, fakt si to vyžerete a vytrpíte, taky pak vyjdete ven a nikdo nic nepozná. Vy víte, že zasloužíte standing ovation a přitom ani pes neštěkne 😅 No a někteří z nás touhle zkušeností procházej dnes a denně … 🙈
Tak co, už je vám pojem speciální péče bližší?