aneb jak to s různými diagnózami (ne)zvládáme
Těžká otázka. Předpokládám, že na ni každý bude mít jinou odpověď, i pokud je v podobné situaci. Mě nejvíc dokáže zbořit to, co tu dneska zkusím popsat. Většinou vyprávím o svym úhlu pohledu, ale málokdy mluvím o sobě. Trochu tohle nepsaný pravidlo poruším a přiznám, že jsem vysoce citlivý člověk. Hypersenzitivní, říká se. Má to…
Už tu několikrát zaznělo, že jsme u doktorů a terapeutů, jako doma. Ale když se mě někdo zeptá na jejich výčet, jsem ztracená. Nemám to uceleně namemorovaný, jakože podle abecedy nebo podobně (ujetě), takže nevím, kde začít a čeho se chytit. Mám šanon jo, to pozor. Všechny zprávy, seřezaný podle data, prostudovaný a vždy po…
Hodně o věcech přemýšlím. Není to vždycky ideální vlastnost, ale má i svoje dobrý chvíle. Jedna z nich byla, když mi přišla myšlenka, že nechci, aby nám jakákoliv diagnóza zabránila žít. Že nechci dovolit, aby holkám zdravotní trable, vzaly dětství. Taky, že si nepřeju zůstat na věky schovaná pod těžkou smradlavou dekou, ze který budu…
Brzy po narození Lucinky jsme si všimli, že v noci pěkně hlasitě pochrupkává. Zmínila jsem to i u dětské doktorky. Ta to spláchla úsměvem. Po pár letech, kdy se to zdálo roztomilé až srandovní, přišly i noci, když už to bylo tak trochu moc. Kdybychom vás postavili za dveře pokojíčku s hádankou “kdo vydává tenhle…
Je ranec nemocí, o kterých člověk nic neví, dokud se s nimi nějak nablízko nepotká. Ale zjistit, že o Lůci diagnóze ví kulový i doktoři, to byla teprve podpásovka. A tenhle nepříjemnej dloubanec, vlastně dostáváme zas a znova … Nejdřív jsem to vůbec nepochopila. Počkat, jak jako, že v 21. století doktoři neznají nějakou diagnózu?…