aneb jak to s různými diagnózami (ne)zvládáme
Já nikdy nikoho nediskriminuju, jo, ale dneska to je určený fakt hlavně těm, kteří pečují. Jakkoliv. Je totiž 2. října – Mezinárodní den pečujících a mně to nedá, k tomu něco nenapsat … Malé děti, dlouhodobě nemocní, senioři – ti všichni nám dávají okusit roli pečující osoby. Tolik to znamená. Dobrejch, divnejch i náročnejch věcí….
Mohla bych to pojmout tak, že vypíšu, co je běžnou náplní našeho všedního dne, ale neudělám to. Žádný náš den, za tak úplně všední nepovažuju. To je to, o čem chci mluvit. Už jsem zmiňovala, že navzdory osudu, vidím v našem příběhu, protkanym vzácnou diagnózou, hodně cennýho. Tentokrát se s vámi podělím o svoje vnímání…
Pokud mluvíme o speciální péči u dětí, často je to takový vošemetný. Všechny děti potřebují dopomoc v hromadě činností, že jo. Pomáháme jim se najíst, oblíknout, umýt a … 847 dalších věcí. Takže vlastně ani speciálně pečující osobě, u malých dětí, nemusí tak úplně docházet, v čem je zakopanej pes. Jo, mluvim o sobě. V…
Jsme průkopníci. My, kteří speciálně pečujeme a nežijeme přitom v ústraní, za zavřenými dveřmi. Nejsou úplně daleko v minulosti doby, kdy nezdravé dítě, bylo tabu. Označení postižené dítě, okamžitě spouštělo hrůzný představy a odvracelo zrak. Přitom, zdravotní postižení, je úplně jednoduše, odchylka ve zdravotním stavu, která má jakýkoliv dopad na každodenní život člověka. Čím déle…
Já vim, zní to, jak pokračování Vetřelce, možná i s Predátorem. Nakonec to, ale takový sci-fi není. Pojmem “de novo”, se snaží básník (čti genetik) říct, že genetická mutace u daného pacienta vznikla, aniž by k tomu přispěl kterýkoliv z rodičů. Prostě se sama vytvořila. Jo jo jo, i když je to genetická záležitost. Je…